Naše vize

Tři úrovně vize

  1. Napnuté plachty – život z moci Ducha svatého
  2. Týmová práce námořníků pod velením kapitána Ježíše
  3. Rybolov – spustit sítě na Pánův pokyn

Naše sborová vize vychází z určení a poslání právě žďárského společenství, ačkoliv věříme, že níže uvedené principy se snaží uskutečňovat všechny křesťanské sbory. Jsme na jedné lodi, máme společný cíl a společnou úlohu. Cílem je pro nás Boží království. K němu plujeme po mnohdy rozbouřeném moři tohoto světa. Úlohou, kterou máme od našeho Milovaného je zjevovat Krista – jeho moc a krásu, jeho lásku a pravdu. Každý z nás touží být chválou jeho slávy.

 

Jak toho chceme dosáhnout?

1.

Věříme, že jediným způsobem jak se můžeme dostat kupředu, je život z moci Ducha svatého. Boží duch je v bibli přirovnán k větru. Podobně jako vítr není vidět, ale je cítit, slyšet a můžeme vidět jeho působení v tomto světě, je to s Duchem. Tak jako vítr vane někdy jemně a vlídně, přichází Duch svatosti jemně jako holubice. Jindy zavane vítr jako hurikán, jenž všechno smete. Duch Boží také přichází s ohromnou mocí a podmaňuje si všechno, co se v pýše pozvedá.

Sbor KS ve Žďáře chce žít z této síly. Nemáme na lodi přídavný motor, který bychom použili, kdyby vítr selhal a my dlouho stáli na jednom místě. Ani nejsme malým člunem, kde bychom mohli vytáhnout pádla a veslovat. Učíme se spolupracovat s Duchem a využívat jeho sílu. Jako jedinci rozprostíráme svůj život Duchu, aby do nás zavanul a použil si nás, jak sám chce. Vyžaduje to smělost a odvahu dovolit Duchu, aby se do nás opřel. Lekáme se té úžasné moci a slávy. Zároveň je to něco vzrušujícího a osvobozujícího. Někdy, pravda, jsou naše životy jako plachty svěšené a potrhané. Potřebujeme neustálou péči a opravu, jinak nemáme dlouhou životnost.

Také jako celek, toužíme, aby nás Duch Boží vedl „jako po rovné zemi“ (Žalm 143:10). Když Izraelci putovali čtyřicet let pouští, vodil je Boží Duch, který byl nad stanem setkávání v podobě oblaku, a v noci jako ohnivý sloup. Ve dne je chránil před žárem slunce a v noci svítil na cestu. Když se zastavil, zastavil celý národ, když se dal na cestu, vyšli i Židé. V takové závislosti na Bohu chceme chodit i my.

„Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost“ (Galatským 5:16).

2.

Na naší lodi máme moudrého kapitána. Je čestný, spravedlivý; rozhodný a udatný, ale také laskavý a přívětivý. Dobře se vyzná v moři, vždy zná správný směr a ani v bouři nepodléhá panice. Je nám s ním dobře. Má nás rád, rozumí nám a umí se do nás vžít. Když máme ponorkovou chorobu vždy nám dodá odvahu a chuť ke smíření. Učíme se od něj takové zvláštní věci jako třeba říkat „odpusť mi, prosím“, nebo „odpouštím ti“. On nás prostě dokonale zná. Nic před ním neschováme. Důvěřujeme mu. On z nás dělá skutečný tým. Umíme táhnout za jeden provaz, když je to potřeba. Nikdo z nás by nedokázal uřídit celou loď, velmi se navzájem potřebujeme. Každý je na lodi důležitý, každý z nás v něčem vyniká. Společně dokážeme opravdu hodně. Jindy nás učí napínat naši plachtu tak, aby to harmonizovalo s prací dalších námořníků na naší lodi. Máme taky tři kormidelníky, kteří spolupracují na kormidlování. Někdy je to legrační je vidět, jak si v úžinách neví rady. Mnohdy nám jde o život. Ale náš moudrý kapitán je jim nablízku a radí jim (jednou se stalo, že v bouři spal a to jsme ztráceli hlavu a byli bez sebe hrůzou). Hlavně, že je na lodi. Jak se jmenuje? To vám rádi povíme: JEŽÍŠ KRISTUS. On nám zachránil život, jiného nechceme.

„Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému. V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte kapitánu“ (Římanům 12:10-11).“

3.

Náš kapitán rozumí lovení ryb. Zdá se, jakoby znal celé širé moře a věděl o každé rybičce v něm. Má ryby rád. Učí nás, kdy a kde spustit sítě. Řekne nám, co děláme špatně a ukáže, jak se to dělá správně. Když on loví ryby, jde to tak snadno, jako by se k němu sami hrnuly a on se s nimi mazlil. Zároveň nám říká, že toto je naše práce. Hodně mu záleží na tom, aby nám to šlo tak, jako jemu. Nedávno nám říkal, že je nezbytně nutné mít v pořádku sítě. Také, že je máme mít stále připravené, a když nám řekne, musíme je rychle hodit do vody. Zatím nám to moc nejde – jednou je hodíme moc hluboko a nedokážeme je vytáhnout (spíše nás stahují do moře), a pak se zase bojíme je do vody vhodit. Nebo jsme ty sítě zapomněli včas vytáhnout a ryby mezitím vyplavaly. Co je však překrásné je vidět tu proměnu ryb po vylovení. Je to zázrak. Na palubě se stanou vlastnictvím kapitána, který z nich udělá skvělé námořníky.

„Ježíš řekl Šimonovi: Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu! Šimon mu odpověděl: Kapitáne namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě. Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhali“ (Lukáš 5:5-6).