BIBLE

Co je Bible? Základní pohled…

Co je Bible?
Nutí nás Bible k víře?
Proč jsou v Bibli samé zákazy?
Proč Bůh dopouští zlo?
Proč je v Bibli tolik krutosti?
Bible je záznam zkušeností, které učinili lidé s Bohem

  1. Co je Bible?

Není to ani historická reportáž, ani soubor výmyslů, ale záznam zkušeností, které učinili lidé s Bohem – přímo i nepřímo. Kdo takovou zkušenost neučinil, tomu jsou ovšem i svědectví o ní nepřijatelná. Důležité však je, že tyto zkušenosti si lze ověřit. Ne ovšem zvenku, z hlediska vnějšího pozorovatele, ale zevnitř, tj. tak, že do nich vstoupíte a onu zkušenost sami prožijete.

Každý biblický příběh je – ať přímo či nepřímo – vlastně pozváním, abychom do něho sami vstoupili, samozřejmě různým způsobem a podle možností, a tak znovu prožili to, či sami se podíleli na tom, o čem vypráví.

  1. Bible a víra

Bible nás nenutí k tomu, abychom věřili v Boha. Ale lituje těch, kdo víru odmítají, protože si tím činí těžkým svůj život i svou smrt. Bible říká: když se odvážíš otevřít oči – a právě k tomu ti chci pomoci – uvidíš, že Bůh už je tu s námi (Immanuel – s námi Bůh – titul Ježíšův podle Mt 1,23), a že i tebe provede v lásce životem i smrtí. Tak budeš moci odkládat strach a vcházet i do neznáma v dobré naději.

  1. Biblické zákazy

Je pravda, že v Bibli, jmenovitě ve Starém zákoně, se často něco zakazuje. Ale není to proto, že by z nás chtěl Bůh dělat loutky na drátkách. Kdo pronikne hlouběji do biblického znění, rozpozná, že jsou to moudré a láskyplné rady, abychom nedělali to, čím si ublížíme. Bůh z toho nemá radost, když si natlučeme a tak nás varuje. Však i hebrejské slůvko zákon – zní tora – znamená původně ukazatel – totiž cesty, tedy naše „směrovka“ – tudy jdi a nenatlučeš si. Teprve tomu, kdo na ni nedbá a natluče si, směrovka ukazuje, že si za to může sám. Tomu pak se říká v Bibli soud.

  1. Obviňování Boha

Mnozí lidé cítí, že svět není v pořádku. Potud mají pravdu. Ale v žádném případě nechtějí připustit svou spoluodpovědnost za tento stav. Tak hledají, často velmi úsilně, někoho, koho by mohli obvinit a tak se sami vyvléknout z viny. Často za vše obviňují Boha. Když prý je všemohoucí, tak může za vše. A Bůh se jejich výčitkám nebrání, i když ho tak znovu křižují. Je to pohodlný protivník. Nebrání se, nebo přesněji. Brání se jen slovem svých svědků, kteří lidem vysvětlují, jak to je: Bůh – křesťanský Bůh! – je jiný. Sestoupil z lásky k nám a je tu teď ve všem s námi. Nese všecko s námi, i naši smrt. Je tedy jiný, než si ho oni představují. Ta jejich představa Boha je vlastně modla. Tak svým obviňováním zasahují jen přelud. Jen ten, kdo poznal, že Bůh je Láska a přesto se lásce vzpírá, je opravdu proti Bohu. Žel, časem sklidí úrodu, kterou sázel.

  1. Krutosti (zvláště) Starého zákona

Některým lidem se jak Bible celá, tak zvláště Starý zákon, zdá krutý. To může být, když se na něj dívají očima současného humanizmu a prostě dnešní doby. Starověk byl jiný, drsnější, a to se ovšem do Bible leckde promítá, je to tedy především:

  1. a) záležitost dobového odstupu. Příklad: Izraelci mají příkaz rozbít modly pohanů. Když se však pohanský král sám má za boha, stává se pro lidi kolem modlou a potká ho osud modly. Ve starověku se často popravovalo, drsná společnost se jakoby „čistila“ popravami zločinců. Vězení byla většinou jen pro vyšetřovací vazbu (srov. Apoštol Pavel). Podobně jako otroctví či patriarchální vazby jsou v Bibli průmětem doby.
  2. b) Námitky proti krutosti Písma však mohou mít ještě hlubší kořen: Mohou být popíráním Boží svrchovanosti. Ve vnitřním smyslu platí dodnes, že kdo život dává, má právo jej i vzít. Kdo toto právo (vzít život) Bohu upírá, popírá tím, že Bůh život dal a tak tím popírá Boha vůbec. Ale pozor: máme právo obviňovat někoho, v koho doopravdy nevěříme? Přičítat vinu nějaké fikci, abych ji nemusil přičítat sobě, to je demagogie. Každý demagog vždy hledá někoho, na koho může všecko svést, i když v něj už třeba vůbec nevěří.
  3. c) Poctivé je říci: v Bibli jsou věci, které tam nečteme rádi. Zřejmě jim nerozumíme. Neškrtáme je však, protože doufáme, že někdy někomu v budoucnu bude darován do těchto věcí hlubší vhled.

(Prof. Jan Heller)

22.1.2004

(převzato z  www.vira.cz )


Je Bible důvěryhodná?

Je Nový zákon snůškou polopravd a legend nebo popisuje skutečné historické události?

Jak můžeme dnes s jistotou vědět, co se stalo před staletími? Není možné, že postava Ježíše Krista je prostě jen legendou, možná skrývající malé zrnko pravdy?

Jak můžeme dneska vědět, co se stalo před staletími? Není možné, že postava Ježíše Krista je prostě jen legendou, možná skrývající malé zrnko pravdy? Možná židovští náboženští fanatikové potřebovali Mesiáše – a vymysleli si ho. Nebo byl na začátku charismatický muž, jemuž jeho „mediální obraz“ přerostl přes hlavu? Věci se daly do pohybu a vůdce se stal legendou. Muž, který šel do Jeruzaléma, se stal hrdinou chodícím po vodě, syn Josefa a Marie se stal synem Božím. Co když Ježíšovi následovníci úmyslně zkreslili fakta? Možná viděli, že tím mohou něco získat, nebo opravdu věřili, že je Bůh, a napsali o něm to, co očekávali od Boha.

Může člověk jen tak přijmout všechna ta těžko uvěřitelná tvrzení o Ježíši jako historický fakt? Nesestupuje tím automaticky někam na mentální úroveň člověka přesvědčeného o tom, že Země je placka?

Kupodivu ne, protože existuje mnoho rozumných důvodů věřit, že naše informace o Ježíši jsou naprosto spolehlivé. Takže pokud nemáte problém věřit tomu, že Julia Cézara zabil nůž, který mu do hrudi bodl přítel v římském Senátu, tohle pro vás bude hračkou.

Důvěryhodnost Nového zákona: Ježíš zahýbal celým národem

Nemůžeme podcenit to, jak velký vliv Ježíš měl, když tu byl. Davy se shromažďovaly, zprávy se šířily, lidé o něm nepřestávali mluvit. Ale šlo o víc než jen o slávu a palcové titulky v novinách – Ježíš měnil životy lidí, obohacoval vztahy, uzdravoval nemocné, staral se o chudé. K Ježíši se připojily tisíce lidí. Začali ho následovat, a tak věděli přesně, co řekl a udělal. Jinými slovy, život Ježíše Krista nebyl vymyšlen někde v ústraní, bez očitých svědků. Bylo to drama, které hrál celý národ. Žádný drb, ale národní událost.

Důvěryhodnost Nového zákona: Ústní tradice v době před knihtiskem

Lidé o něm nepřestávali mluvit. To, co říkal a dělal, bylo tak revoluční, že si lidé vychutnávali každý detail – přetřásali to znovu a znovu. Noviny neexistovaly, knih bylo minimum a události se předávaly ústní tradicí. Lidé měli obdivuhodnou schopnost zachovávat přesný popis historických událostí, protože si mezi sebou příběhy neustále vyprávěli, ať už u jídla kolem stolu nebo u ohniště. Vyprávění příběhů bylo jako dnešní televize – bylo nezbytné, bez něho by lidé ztratili přehled o své historii a tradicích.

A nešlo zde o otázky typu, co měli učedníci před 20 lety k snídani. Šlo o události, které měnily životy a staly se za přítomnosti mnoha očitých svědků, kteří doplňovali celkový obrázek. Viděli, jak muž slepý od narození získal zrak. Slyšeli učení, které zasáhlo přímo do srdce. A právě tohle si měli učedníci vybavit. Když se sešli, určitě si vyprávěli o tom, co Ježíš řekl nebo udělal ten který den. „Slyšel jsi to? Ten příběh o synovi, který utekl – to bylo dost dobrý!“ „Hele, a byl jsi tam, když uzdravil tu ženu? Jenom se dotkla jeho pláště a hned byla v pohodě. Říkala, že dvanáct let chodila k doktorům a vůbec jí nedokázali pomoci!“

Důvěryhodnost Nového zákona: Písemné záznamy

Někteří na sebe vzali úkol všechno zapsat. Byli buď sami očitými svědky, nebo získali informace z první ruky. A nebyli to žádní hlupáci. Byl mezi nimi státní zaměstnanec, obchodníci a lékař. Byli dostatečně na výši, aby nakonec procestovali většinu tehdy známého světa. Záznamy byly pořízeny příliš brzy na to, aby se událostí mezitím nafoukly v mýty. Odborníci se shodují v tom, že všechny čtyři Ježíšovy životopisy – evangelia – byly napsány během života lidí, kteří Ježíše znali osobně, poslední z nich 60 let po Ježíšově smrti. Je to příliš krátká doba na překroucení faktů, které by z člověka udělalo Boha. Obvykle trvá celá staletí než takové legendy jako o králi Artušovi dostanou svou podobu. Navíc se pisatelé velmi snažili, aby Ježíšova slova a skutky zaznamenali pravdivě. Byly pro ně příliš důležité, než aby je brali na lehkou váhu. A oni sami byli tak přesvědčeni o pravdivosti toho, co napsali, že za to položili i svůj život. Kromě toho je po celou dobu z ústraní sledovali nepřátelé jejich rostoucího hnutí, kteří byli připraveni upozornit na jakékoliv překroucení nebo přehánění. Co bylo napsáno, muselo být přesné a muselo tak zůstat. Legendy mohou vyrůst tam, kde necháváme jeden druhého tu a tam přikrášlit svoje příběhy. Ale když víte, že váš popis událostí je pod drobnohledem těch, kteří se vás snaží nachytat, tak si dáváte pozor na jazyk.

Dnes máme tisíce ručně psaných kopií těchto záznamů o Ježíši a prvních křesťanech. A když jsou porovnávány kopie z různých období, znovu a znovu se shledává, že jsou shodné. Důkazy pro Ježíše a to, co říkal a dělal, jsou ohromné. Lidé normálně přijímají, že kníže Václav zemřel rukou svého bratra Boleslava a jeho lidí, když vcházel do kostela, přestože máme, co do počtu, jen zlomek důkazů, než kolik jich je ve prospěch Ježíšova života.

Důvěryhodnost Nového zákona: Důkazů je dost, ale…

Již milióny lidí došly k závěru, že evangeliím se dá věřit. Někteří to učinili jednoduše na základě víry. Jiní zkoumali důkazy s neuvěřitelnou pečlivostí. Často patřili mezi nejlepší vědce, učence a akademiky své doby – žádní prosťáčci s IQ houpacího koně. Proč tedy, navzdory impozantním důkazům, lidé o evangeliích stále pochybují? Je zajímavé, že ti, kdo mají problém, zpravidla nejsou historikové. Často to jsou teologové. Většina historiků je v pohodě. Z jejich pohledu to vypadá tak, že pečliví očití svědci napsali evangelia s velkou pílí, archeologie podporuje to, co napsali, a v současnosti jsme zaplaveni dobrými rukopisy, které ukazují, že se s textem během staletí nemanipulovalo. Někteří teologové jsou vědečtí méně. „Vědí“, co je ve vesmíru povoleno a jak by se Bůh měl chovat. Podle jejich názoru jsou zapsané věci nemožné, takže musí existovat jiné vysvětlení – například takové, že to není pravda. To nás přivádí k jednoduché, ale základní otázce: „Kdyby Bůh přišel na Zemi jako Ježíš, žil mezi obyčejnými lidmi, dělal neuvěřitelné věci, zemřel jako zločinec a o tři dny později vstal z mrtvých, jaké by nám zanechal důkazy?“

Nevěřící teologové říkají: „Tahle otázka se mi nelíbí!“ Nezaujatí historikové říkají: „Samozřejmě evangelium.“

Evangelia zaznamenávají události, které se možná zdají neuvěřitelné. Zvlášť, když je porovnáváme s tím, co se děje v obchodním domě v pondělí ráno. Ale autenticita zápisů v evangeliích nám říká, že si můžeme být naprosto jisti tím, že to, co se tam píše o Ježíšově životě, smrti a vzkříšení, se skutečně stalo.

(převzato z  www.everystudent.cz )

Bible na internetu

Bible online (Český ekumenický překlad)

Bible online (Bible kralická)

Bible online (Překlad 21. století)

Audio Bible (Překlad 21. století)

Bible do mobilu (Překlad 21. století)
Kde sehnat bibli?

Internetový obchod Dům Bible