Zbavit se vlastních představ

Nedávno jsem byla na operaci. Ve svém životě již osmé. Takže už bohatě vím, co všechno to obnáší. Narkóza, bolest atd.

A znovu se objevil můj dávný problém –  umět se zbavit sama sebe, svých představ. Na tuto operaci jsem celkem dlouho čekala – skoro rok, takže moje fantazie čile pracovala. Před operací za mnou přišli bráškové  – starší, a to mi bylo takovou oporou! Znovu jsem si uvědomila sílu přímluvné modlitby, Boží velikosti a lásky, která nás nikdy neopouští. To jen my se stále něčeho bojíme a bojíme se plně odevzdat do Boží náruče. Umět to tak, jako malé děti. Když tatínek řekne – skoč, chytím tě – dítě skočí. Ale my si raději už rychtujeme padáčky na záda …. Co kdyby?  A hezké bylo, když mi jeden z brášků řekl, že Bůh nás nejen chytí, ale někdy pro nás i vyleze a snese dolů. To mě tak potěšilo, že jsem se pak přestala bát.

Máš-li útočiště v Hospodinu, u Nejvyššího svůj domov, nestane se ti nic zlého, pohroma se k tvému stanu nepřiblíží.
Ž 91,9-10

J.