Duchovní a historické kořeny smilstva

Asi před rokem mi Pán ukázal určité souvislosti s pronikáním smilstva jako dědičným prokletím nad národy. Vzhledem k tomu, že smilstvo je v dnešní době velkým svodem nejen pro mladé lidi, potřebujeme rozumět odkud pochází a k čemu na konci směřuje. V této studii se pokusím poukázat na některé historické kořeny smilstva, jaké byly dopady smistva na národy a jak je možné být vysvobozen ze svázanosti sexuální nečistoty. Nedělám si nárok na úplnost ani dokonalost zmiňovaných poznatků, je to biblická studie, která přináší některá nesnadná témata, kterým je v současnosti třeba věnovat pozornost, a mým cílem je podnítit zájem o tuto oblast u křesťanských teologů, učitelů, pastýřů, sociálních pracovníků, psychologů a kazatelů.

Jan Hus viděl ve smilstvu velké nebezpečí a varoval před ním. Svého přítele, kněze, vybízí, aby neustále proti smilstvu kázal: Kde můžeš, proti smilstvu ustavičně kaž, neboť je to šelma nejnešlechetnější, kteráž lidi zžírá, ty, za které trpělo nejušlechtilejší lidství Kristovo. Hus nebrojí proti smilstvu kvůli zákonu, ale protože si uvědomoval, že ničí pravé lidství a rozkládá osobnost i charakter člověka (zžírá, požírá), který byl stvořen k Boží podobě a smilněním je tento obraz poničen. Čistota je podle Husa šlechetná a smilstvo je nešlechetnost, za kterou se skrývá šelma – duchovní mocnost sexuální zvrácenosti. Čistota duše pomáhá zachovat lidskou důstojnost, naopak smilstvo tuto důstojnost potlačuje a ubíjí.

První příkaz, který od Boha dostali manželé Adam a Eva bylo: Ploďte a množte se a naplňte zemi. Pán Bůh stvořil lidi, aby se množili, k tomu jim dal potřebné vybavení v pohlavních reprodukčních orgánech a učinil manželské spojení velmi příjemným zážitkem. On tedy počítal s tím, že lidé budou mít sexuální spojení. Na tom není nic špatného ani hříšného ani nečistého, protože jedině tímto způsobem mohli počít nového potomka a naplnit Boží příkaz. Tím chci říci, že sex je dobrý a nutný k naplnění prvního příkazu, který lidstvo od Boha má.

Problém je ovšem v tom, že lidé nepoužívají tento nástroj reprodukce správným způsobem, vybočili z Bohem daného řádu pro sexuální život a propadli vášnivosti. Tento vývoj můžeme sledovat už v devátém pokolení od Adama, kdy sexuální zvrácenost dosáhla na zemi vrcholu, a Bůh přistoupil k radikálnímu řešení. Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, viděli synové božští, jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo … Za oněch dnů vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou bohatýři dávnověku, mužové pověstní … Země však byla před Bohem zkažená a plná násilí. Bůh pohleděl na zemi; byla zcela zkažená, protože všechno tvorstvo pokazilo na zemi svou cestu. (Gn 6,1,4,11-12) Podvrácení země potopou, ve které zahynuli všichni lidé kromě Noeho a jeho rodiny, bylo způsobené celkovým odvrácením lidstva od Boha, a to se projevilo dvěma rysy – násilím a sexuální zvráceností. Kdo byli ti zmiňovaní synové božští, ze kterých se ženám rodily zrůdy, siláci dávnověku? Pravděpodobně to byli padlí andělé, démoni, kteří v tělesné podobě smilnili s lidskými dcerami, a proto se z nich rodily zrůdy. O kosterních pozůstatcích takzvaných Nefilim je více na webu: http://www.teklinepublishing.co.uk/art-nephilim.htm

Po potopě byla země obnovená a lidstvo se opět na zemi rozmnožilo podle Božího příkazu Ploďte a množte se a naplňte zemi, který Bůh Noemu zopakoval. Zanedlouho vidíme další příklad zkaženosti lidí, tentokrát na lidu v Sodomě a Gomoře. Již v době, kdy se Abraham rozcházel se svým synovcem Lotem, který si zvolil k přebývání velice bohatou a úrodnou krajinu podél Jordánu, byli obyvatelé Sodomy velice zlí a hříšní. (Gn 13,13) Je zajímavé sledovat Lotovo počínání, kdy si nejprve zvolil bydlet u Sodomy ve stanu (Gn 13,12) zanedlouho ho vidíme už jako obyvatele města Sodomy, kde vlastní majetek (Gn 14,14) a ve chvíli, kdy nastala zkáza Sodomy a Boží poslové přišli do Sodomy, aby ji zničili, seděl Lot v bráně města, což znamenalo, že byl starším města, který rozhodoval o správě města a soudil lid. Měl tedy již v Sodomě politický vliv, ačkoliv byl cizinec.

Hříchy Sodomy byly tak veliké, že Bůh rozhodl o zničení města. Lota, který byl spravedlivý, zachránil Bůh skrze Boží posly kvůli Abrahamovi (Gn 19,29; 2P 2,6-8). Jaké to byly hříchy, které přivedly Boha k rozhodnutí Sodomu a další města trvale vyhladit se všemi obyvateli? Podle Ezechiele to byly pýcha, sytost chleba a sebejistý klid (Ez 16,49). Bohatství či materiální hojnost přece není nic špatného. Podobně jistý klid není špatný. Toto však byly předpoklady, které vedly k pýše, nezávislosti na Bohu, lidé měli všeho hojnost, byli přesycení, znudění, a to je vedlo k tomu, že začali usilovat o stále silnější zážitky právě v sexuální oblasti. Vidíme, že v době soudu nad Sodomou byla ve městě rozšířená homosexualita jako běžná a většinová praxe, do které byly vtahovány nejspíše i nezletilí chlapci! Dříve než ulehli, mužové toho města, muži sodomští, lid ze všech koutů, mladí i staří, obklíčili dům. Volali na Lota a řekli mu: Kde máš ty muže, kteří k tobě této noci přišli? Vyveď nám je, abychom je poznali! (Gn 19,4-5) Sloveso „poznat je“ vyjadřuje sexuální styk, v tomto případě anální. Muži sodomští chtěli hromadně znásilnit Boží posly. Příběh pokračuje vyvedením Lota a jeho ženy a dcer a zničením města ohněm a sírou.

Jak to však bylo dál? Ano, město skončilo i se svými obyvateli v ohni, který podle apoštola Petra je předobrazem konečného soudu ohněm v pekle pro všechny hříšníky i smilníky, ale smilstvo neskončilo a jeho příběh pokračoval právě v linii Lota a jeho potomků.

Lotovy dcery chtěly mít potomky a říkaly si, že nyní nemají, s kým by zplodily děti, když jejich snoubenci skončili v ohni. Rozhodly se, že opijí svého otce a jedna po druhé s ním budou spát, aby z jeho semene zrodily syny. Tak také učinily a jedné se narodil syn Moáb, praotec Moábců a z druhého Ben-amí, praotec Amónovců. Takže ze spravedlivého Lota vzešly pohanské národy, které se v budoucnosti stanou osídlem vyvolenému národu Izraeli. Jak to ty dcery mohly udělat? Dopustily se krvesmilstva neboli incestu a to bylo neobvyklé nejen v Izraeli, ale i u pohanů. Zdá se, že jejich hodnoty odpovídaly hodnotám, které byly běžné v Sodomě. Zřejmě v Sodomě incest byl zcela běžný. Možná právě kvůli tomu, že všichni muži byli zlí a propadli homosexualitě, proto ženy hledaly způsoby, jak by mohly otěhotnět.

Podívejme se na národ Moábců, který z tohoto krvesmilstva povstal. V jeho dějinách se duch smilstva stále drží až do postupného zániku Moábců po okupaci babylónským králem Nebúkadnesarem. Moáb se rozplodil a usadil se nedaleko zničené Sodomy – na východním břehu Jordánu a Mrtvého moře. Tudy později procházel početný izraelský lid, který Hospodin vyvedl z Egyptské země. Zcela zničil dva emorejské krále Síchona a Óga, kteří se mu s vojskem postavili do cesty, když chtěl pokojně projít jejich územím. Toto jednoznačné vítězství viděl sousední moábský král Balák a uvědomil si, že mečem Boží lid neporazí. Povolal midjánského věštce Baláma, aby mu Izraele proklel, a on nad ním pak mohl zvítězit. Balám však nemohl Izraelce proklít, ale musel jim jen žehnat, protože řekl, že vůči Izraeli není kletby, neboť pokud zůstává v čistotě, je pod Boží nadpřirozenou ochranou (Numeri, kapitoly 22-25). Přesto dal rozzlobenému moábskému králi jednu radu (Nu 31,16), totiž, aby Moábci začali posílat do izraelského tábora své krásné dcery, které by svedly izraelské bojovníky ke smilstvu. To se jim podařilo.

Když Izrael pobýval v Šitímu, začal lid smilnit s Moábkami. Zvaly totiž lid k obětním hodům svého božstva a lid hodoval a klaněl se jejich božstvu. Tak se Izrael spřáhl s Baal-peórem. Proto Hospodin vzplanul proti Izraeli hněvem. (Nu 25,1-3) Mojžíš plakal nad svým národem kvůli tomu hříchu a celý národ byl postižen, takže už na mor umřelo 24 tisíc Izraelců. Právě, když takto plakal a prosil Boha o milost, přivedl si Izraelec Zimrí midjánskou milenku jménem Kozbí do tábora a šel s ní smilnit. Vtom popadla kněze Pinchase Boží horlivost, vtrhl do jejich stanu a oba je probodl přímo při souloži. Tím však zastavil pohromu, takže umírání se zastavilo a Izrael byl zachráněn před vyhubením.

Jméno Belfegor pochází z asyrského Baal-Peor, což je moábský bůh, který byl spojován s prostopášností a orgiemi. Pokud je přivolán, umí poskytnout bohatství a moc objevovat důmyslné vynálezy. Jeho úloha jako démona spočívala v zasévání sporů mezi lidmi a ve svádění ke zlu skrze rozdělování bohatství. Belfegor byl zobrazován dvěma odlišnými způsoby: jako nádherná nahá žena nebo jako obrovský vousatý démon s otevřenými ústy, rohy a zašpičatělými nehty. Belfegor se také objevuje v Miltonově Ztraceném ráji a v Hugových Dělnících moře.

Pokud nyní přeskočíme určitý čas minulý, přítomný a budoucí, dostaneme se na konec historie, která je popsána v poslední knize Bible, ve Zjevení apoštola Jana. Tam oslavený Král Ježíš píše dopisy sedmi církvím a u dvou z nich zmiňuje skutky a učení Nikolaitů. V dopise církvi v Efezu píše: To však máš k dobru, že nenávidíš skutky Nikolaitů stejně jako já. (Zj 2,6) A v dopise do Pergamu píše: Jen to mám proti tobě, že u sebe máš zastánce učení Balaámova. Jako on učil Baláka svádět syny Izraele, aby se účastnili modlářských hostin a smilstva, tak i ty máš některé, kteří zastávají učení Nikolaitů. Proto se obrať! Ne-li, brzo k tobě přijdu a budu s nimi bojovat mečem svých úst. (Zj 2,14-16) Jedná se zde o stejného ducha smilnění, který se opírá o učení Balaámovo a táhne se to již od Lota přes rod Moábův až podnes. Je tu spojená modloslužba se smilstvem. Podobně i dnes vidíme, že smilstvo je spojené s modloslužbou – kultem těla, pornografie představuje to stejné, co dříve znamenala kultická prostituce či kultický chrámový sex. Do církve toto učení proniklo záhy po jejím vzniku skrze biskupa Mikuláše – Nikolaos. Nikolaité neboli mikulášenci byli raná sekta, kterou údajně založil jeden ze sedmi prvojáhnů Mikuláš (Nikolaos) z Antiochie. Jednalo se o gnostickou sektu praktikující sexuální výstřelky, proto se ve středověku kněžské smilstvo a kněžské sňatky označovaly jako nikolaismus. Je třeba vzít v úvahu, že Nikolaité sváděli křesťany k pohanskému způsobu života, ony sexuální výstřelky byly totiž sakrální smilstvo. Bylo s tím spojeno i pojídání masa obětovaného pohanským bohům.

Je zřejmé, že Pán Ježíš skutky Nikolaitů nenávidí. Bude bojovat mocí svého ducha a mocí svého slova proti duchu smilstva a také proti těm, kdo mu propadli. To není starozákonní princip, vždyť je to řečeno v novozákonní knize Zjevení. Ježíš volá všechny k obrácení se, protože jinak přijde soud. Tak, jako na Noeho, za Lota, za Moába až podnes. Ne nadarmo Bůh zakázal veškerý kontakt svého lidu s Moábci, dokonce se nesměli přidružit k lidu Izraele jako proselyté. Do Hospodinova shromáždění nikdy nevstoupí Amónec nebo Moábec; ani jejich desáté pokolení nevstoupí do Hospodinova shromáždění, zato že vám nevyšli vstříc s chlebem a vodou, když jste táhli z Egypta, a že Moáb najal proti tobě Bileáma, syna Beórova, z Petóru v Aramském Dvojříčí, aby ti zlořečil. Ale Hospodin, tvůj Bůh, nechtěl Bileáma slyšet. Proto zvrátil Hospodin, tvůj Bůh, zlořečení tobě v požehnání, neboť Hospodin, tvůj Bůh, tě miloval. Po všechny své dny nikdy neusiluj o pokoj s nimi ani o dobrodiní od nich. (Dt 23,4-7)

Přesto můžeme vidět Boží lásku a odpuštění na moábské ženě Rút, která se v době Soudců stala manželkou Kiljóna, syna Elímeleka a Noemi. Když zemřel Elímelek a za čas zemřel i Kiljón, rozhodla se Rút, že zůstane se svou tchýní Noemi a její lid bude jejím lidem a její Bůh bude jejím Bohem. A Bůh to přijal, požehnal jí tím, že si jí podle levirátního práva vzal za ženu Noemin příbuzný Boáz a tak se Rút, Moábka, přidružila k Božímu lidu. A nejen to, stala se prababičkou krále Davida, a tím se dostala i do rodu Spasitele Ježíše Krista. Bohu nevadí, že byla z rodu, jenž povstal ze smilstva Sodomy a krvesmilstva. Ona byla vzácnou ženou před Bohem, která naplnila své poslání a Bůh ji poctil.

Také prostitutce Rachabě bylo prokázáno velké milosrdenství, ačkoliv to byla velká hříšnice a smilnice, když přijala izraelské zvědy, pomohla jim, ukryla je, prokázala tím spasitelnou víru, protože uvěřila Bohu Židů a vyznala, že Hospodin je Bohem nahoře na nebi i dole na zemi. Vírou uvázala na okno karmínovo stužku, která byla předobrazem krve Beránka Božího, Pána Ježíše Krista, který svou krví zbavil lid od hříchu. Rachab byla nejen zachráněná se svojí rodinou jako jediná z celého Jericha, ale byla připojena k Božímu lidu Izraeli.

Pán Ježíš neodsoudil cizoložnou ženu, která byla přistižená při činu, kdy byla svému muži nevěrná a cizoložila s jiným mužem. Pán měl odvahu nejednat podle židovského zákona, který nařizoval ukamenování ženy přistižené při cizoložstvu, ale dal jí příležitost a čas k pokání. Ježíšova slova: Kdo z vás je bez hříchu, hoď první kamenem, oslabila zuřivost Židů, kteří už jen čekali na to, že jí budou moci ukamenovat, takže nakonec všichni odešli, protože věděli, že v sexuální oblasti také nejsou čistí a tušili, že by jejich nečisté myšlení a skutky Pán Ježíš mohl odhalit. Poté se Ježíš obrátil k ženě a řekl jí, že ani on ji neodsuzuje, ale ať už více nehřeší. Nevíme, zda tato žena využila darovanou milost a s cizím mužem ukončila svůj vztah, ale je velmi pravděpodobné, že ano.

Ještě se vrátím k činu Pinchase. Z našeho pohledu se to jeví strašné – při milování probodne dva lidi oštěpem! Zvláště, když uvážíme, že to stejné dělali mnozí a nic se jim nestalo. Ale to byl bod obratu, kterým všem došlo, že při smilstvu jde o život. Náhle všem lidem došlo, že to umírání – mor je způsobený smilstvem a modloslužbou. Máme v dnešní době nějaký příklad, jak lze zastavit smilstvo? Vždyť i dnes je svět naplněný nejen smilstvem, ale i zvrhlostí a násilím s tím spojeným. Smilstvo není jen zábava, nakonec vede k násilí, jak můžeme vidět na příkladu sodomským nebo benjaminovců, kteří také podlehli zvrácené homosexualitě. Dnes je sexuální násilí také velice rozšířené po celém světě, není rozdíl mezi Amerikou, Čínou, Indií, Ruskem nebo třeba Českou republikou. V Indii se běžně znásilňovala děvčata a nikoho to nezajímalo. Nebyly žádné zákony, které by se využily pro ochranu dívek a žen, policie, úřady, vláda i soudy byly naprosto pasivní až do dne obratu, který nastal brutálním znásilněním studentky fyzioterapie Džjoti Singh Pandejové 16.12. 2012. Se svým přítelem nastoupila do autobusu, kde ji šestice mladých mužů začala znásilňovat a bít železnou tyčí. Několikrát během toho upadla do bezvědomí. Třináct dní na to zemřela na následky zranění. Případ vyvolal v Indii obrovskou vlnu masových protestů, kterým nakonec vláda ustoupila a zpřísnila policejní opatření ve večerních hodinách a především schválila trest smrti za znásilnění. Soud ještě není u konce, ale již nyní je zřejmé, že společnost na krutost reaguje. Každých 20 minut je v Indii někdo znásilněn. Problém zvrhlosti srdce však žádný zákon ani policejní hlídky nezmění, tam může pomoci jedině moc evangelia.

V současnosti velice vzrostly hříchy smilstva a začínají mít násilnickou formu. Velké množství pornografie je dnes sadomasochystické. Sledování těchto zvrhlostí a násilností povede k projevům násilí při sexu a kvůli sexu v běžném životě. Dnes jsou lékaři zděšení tím, jak rychle lidé přijímají rizikové návyky při sexu, přestože se mluví o nebezpečích s tím spojených. Docent Zvěřina na odborné konferenci uvedl, že čím více se o něčem (např. análním styku) hovoří, tím více se stává běžným i mezi heterosexuály. A to i přesto, že se o těchto technikách mluví varovně. Pokud Pán Bůh nezasáhne svým soudem, dopadneme jako Sodoma nebo jako Moábci, kteří sice vzešli ze spravedlivého Lota, ale pokračovali ve smilstvu Sodomy. Proto o nich krátce před zánikem jejich národa prorokuje Sofonjáš toto: Moáb bude jako Sodoma a synové Amónovi jako Gomora: zaplevelená zem, solná jáma, pustina navěky. (Sf 2,9)

Na závěr uvedu několik biblických veršů, které ukazují, že smilstvo se jeví sladce, ale nakonec zhořkne a stáhne lidi do smrti. Proto nám apoštol Pavel přikazuje: Utíkejte před smilstvem (1K6,18)

Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení, abyste se zdržovali necudnosti a každý z vás aby uměl žít se svou vlastní nádobou (tělem) svatě a s úctou, ne ve vášnivé chtivosti jako pohané, kteří neznají Boha. Ať nikdo v této věci nevybočuje z mezí a neklame svého bratra, protože Pán ztrestá takové jednání, jak jsme vám už dříve řekli a dosvědčili. Vždyť Bůh nás nepovolal k nečistotě, nýbrž k posvěcení. (1Te 4,3-7)

Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrní, neboť neřestné a nevěrné bude soudit Bůh. (Žd 13,4)

O smilstvu, jakékoliv nezřízenosti a chamtivosti ať se mezi vámi ani nemluví jak se sluší na ty, kdo patří Bohu. Vést sprosté, hloupé a dvojsmyslné řečí se nepatří, vy máte vzávat Bohu díky! (Ef 5,3-4)

Kdo s ženou cizoloží, nemá rozum, k vlastní zkáze to činí. Sklidí jen rány a hanbu a jeho potupa nebude smazána. (Př 6,32-33)

Nedychti v srdci po její kráse, ať tě svými řasami neuchvátí. (Př 6,25)

David Loula