Přátelství

Přítel je člověk, který o vás ví všechno, přesto vás má pořád stejně rád. (Elbert Hubbart)

Nedávno jsme byli v Praze na Petříně. Krásný den, slunce, zelená tráva a vonící kytky. Příjemně. A tam na lavičce seděli dva kluci. Šly jsme s dcerou kolem a říkáme si: „Jsou to přátelé – kamarádi, nebo gayové?“ Proč to člověka vůbec napadá? Zřejmě jsme už tak pod vlivem médií a nálady ve společnosti. Tak mě to docela mrzí a je mi líto, jak se pojem přátelství devalvoval. Řekne snad dnes muž: „To je můj přítel“ a myslí tím kamaráda?

A přitom je přátelství tak nádherný lidský vztah, který nám Bůh daroval. I v bibli je krásný příběh věrnosti Davida a Jonatana. Sama vím, jak je příjemné mít někoho, kdo vám rozumí i beze slov, nebo stačí jen ťuknout. Taková přátelství většinou vznikají v mládí a trvají desítky let, mnohdy až do smrti. Někdy rozumí víc žena ženě a myslím, že i mezi muži je to podobné. Zkrátka mužské a ženské myšlení bývá jiné. Přesto k sobě patříme.

Taky mě napadá v této souvislosti další věc. Jsem už starší ročník a za našeho mládí se říkalo „můj manžel“ nebo „můj muž“. Dnes, protože se lidé neberou, říkají: „můj přítel“. Je ale tohle přátelství? Možná ano, nevím. Jaké je to přátelství …. „budeme spolu žít (bez papíru), abychom se mohli snadněji rozejít (bez papíru).

Kam je to posunuto?